Královéhradecký krajský šachový svaz

  • Archivy

  • Rubriky

KP družstev – závěrečné hodnocení Jendy Kohouta

Jaroslav Šmíd, předseda KHŠS - 14.7.2020

KRAJSKÝ PŘEBOR  2019/2020 KHŠS  –  závěrečné zhodnocení

Závěrečná tabulka:                        výhra    remis     prohra                body      skóre

  1. Jiskra Hořice A                 8             2             1                           26          56,5
  2. Slavia Hradec Král. B      8             1             2                           25          54,5
  3. Jiskra Jaroměř A              8             1             2                           25          52
  4. Tj Hronov A                      8             1             2                           25          50
  5. ŠK Lípa B                           6             1             4                           19          49,5
  6. ŠK Jičín z.s. B                    5             3             3                           18          48,5
  7. Tj Dvůr Králové  A           5             1             5                           16          46,5
  8. TJ Sp. Plchot Vrchlabí A   3          1             7                           10          33
  9. Tj CIS Lázně Bělohrad A   2          3             6                           9            38
  10. DDM Třebechovice A     3             0             8                           9            35
  11. Sokol Hradec  Král. A      1             2             8                           5            32,5
  12. ŠK Lomnice n/Pop.          0             2             9                           2            32

Přestože skvělé hodnocení přeboru provedl vedoucí skupiny Ota Dousek, dále je na hořických stránkách vynikající reportáž  o přeboru, související  s vyhodnocením hráčů Jiskry Hořice, včetně vtipných komentářů k jednotlivým zápasům,  přece bych se chtěl pokusit zaujmout čtenáře s přiblížením průběhu přeboru, vždyť opomenout tak napínavé  boje, jaké se udály v posledním ročníku krajského přeboru, to by byla rozhodně škoda. 

Závěrečná tabulka jasně vypovídá, jak vyrovnaný poslední ročník byl. Na čele se postupně vystřídalo  prvních 5 družstev a do posledního kola  ještě čtyři bojovala o celkové prvenství v přeboru.

 V průběžném hodnocení jsme se zastavili na 5. kole, kdy byla na čele rezerva Lípy se 13 body, těsně sledována trojicí – Sl. Hradec B, Hořice a Jaroměř.  Na posledním místě se zatím bez bodového zisku nečekaně krčil Dvůr Králové. V dalších kolech se ale začaly dít nečekané věci. ŠK Lípa B prohrála v následujících dvou kolech a do čela se dostaly Hořice a Slavia Hradec. Zespodu se v té době nenápadně dere nevyzpytatelný  Tj Hronov, který se již dotáhl na 3-4. místo v tabulce, které drží spolu s Jaroměří. Jeho postup vzhůru zatím nikdo nebere na vědomí. Na konci tabulky dvakrát vyhrál Dvůr Králové a dostal se do bezpečnějších vod. Následovalo  8. a 9. kolo. Hlavně osmé kolo zamotalo tabulkou.  Vedoucí týmy oba ztratily – Slavia Hradec B prohrála v domácím prostředí s Lípou  a Hořice se štěstím zachránily zápas v Jičíně, ale remíza je rovněž odsunula z čelních pozic. Na první místo se poprvé v soutěži dostala Tj Hronov, tým, který se měl dle původních prognóz pohybovat někde uprostřed tabulky.  Hronovští ale prohráli naposledy ve třetím kole, to měl  tým na svém kontě pouhé 3 body. Ve 4.,5. a 6. kole se  na stranu Hronova přiklonilo štěstí a po těsných výhrách 4,5:3,5 se tým dostal na kontakt s čelem. Spanilá jízda hronovských však pokračovala dále a vítězství byla již zřetelnější.  Od 8. kola se Hronov na čele tabulky osamostatnil, což mu vydrželo i po devátém kole.  S jednobodovým odstupem zůstávala Jiskra Hořice, dvoubodovou ztrátu měla Slavia Hradec Králové B a Jaroměř.  V průběhu těchto kol se z ostatních týmů začalo celkem dařit Jičínu a Dvoru Králové, naopak začala zaostávat Lípa B, která však měla ale pro svůj klid nahráno dost bodů z dřívějšího průběhu.  Nedařilo se moc ani Třebechovicím a Bělohradu. Naštěstí pro ně však toho nevyužily týmy na posledních místech – Sokol Hradec Králové a Lomnice n/Pop, které právě v tomto období měly šanci posílit své naděje na opuštění sestupových vod.  Pozornost však byla soustředěna na závěrečné boje o postup.  Bohužel po devátém kole, do soutěží zasáhl koronavirus…

Náhle se nevědělo,  co bude dál.  Do konce soutěže zbývalo sehrát dvě kola. Většina družstev již ani nechtěla přebor dohrávat, v družstvech, která byla ochotna ještě hrát,  se však také horko těžko dávaly dohromady sestavy na závěrečné dvojkolo (13. a 14.6.). Celkově však byli všichni rozčarovaní a myslím, že jsem nebyl sám, kdo přál bez ohledu na dohrávky přeboru postup Hronovu,  který měl impozantní sérii výher  od 4. do 10. kola včetně.  Kdyby se skončilo 9. kolem , jako skončila předčasně extraliga, byl by vítěz přeboru jasný.  Byla přestávka, nehrálo se, náhle se objevil výrok:  „Pak však papaláši rozhodli…“  To je tak nefér řečeno a zvláště vůči VV KHŠS. Věděli jsme, že každé rozhodnutí je špatné a nebude se někomu líbit. Avšak vzhledem k tomu, že přišlo nařízení, že bez dohrávky posledních dvou kol pozbude vedoucí družstvo nárok na postup do druhé ligy, usoudili jsme, že by to byla pro náš kraj  velká škoda,  proto bylo rozhodnuto, dohrát a vybojovat si postup na šachovnicích.  Dohrávala se tedy poslední dvě kola, i když s velkými obtížemi.  O sestupových místech bylo již prakticky rozhodnuto, Lomnice ani hradecký Sokol již nenašly sílu na záchranu, šlo tedy už o vyřešení poslední tajenky, kdo vyhraje přebor. V sobotu v 10. kole nikdo nezaváhal,  všichni favorité bodovali naplno, v klíčovém zápase porazila hořická Jiskra nejtěsnějším rozdílem Lípu B. Byly tak zachovány stejné rozdíly jako po 9. kole.  Všechno se tedy rozhodlo v posledním kole.  Bohužel  tady se nepodařilo  ve Vrchlabí na toto  kolo sehnat aspoň pár hráčů,  kteří by mohli doma nastoupit. Darovali tak byť s omluvou kontumační výhru Hořicím. Hronovští bojovali ve Dvoře Králové a měli  šance utkání vyhrát , bohužel pro ně se jim to ale nepodařilo. Při plném zisku konkurentů tak jejich remíza znamenala pád z prvního místa až na čtvrté. Pro Hronov to byl opravdu hororový závěr přeboru,  možná to chtělo v posledním zápase v některých partiích trochu více risku.                                                                                  Velkou zajímavostí  přeboru  byl velký počet nejtěsnějších výsledků.  Z 66 zápasů jich skončilo 23 výsledkem  4,5:3,5  a 9 zápasů skončilo 4 : 4.  Každý hráč, který  hraje v osmičlenném týmu to velmi dobře zná.  Z toho pak vznikají  hlášky  při výhře  4,5:3,5 – „to jsme měli ale štěstí“, při těsné  prohře naopak  „no to byla smůla“. V některých případech  ani netěší nerozhodně  4:4. Při těchto těsných výsledcích  rozhoduje často jediná  partie, která  může naprosto změnit stav, zachránit ztracený zápas, nebo naopak  při nevyhrání  jedné „vyhrané“  pozice vznikne z očekávané těsné výhry mrzutá prohra, která pak dlouho osobně mrzí postiženého hráče. Vzdáleně se to dá asi přirovnat k fotbalu – neproměněná tutovka, zahozená penalta a podobně.  V našem přeboru byly nejčastější  těsné výhry a prohry u ŠK Lípa B, která z 11 utkání  4x vyhrála 4,5:3,5  4x prohrála 3,5:4,5 a jednou se rozešla se soupeřem nerozhodně.  V počtu „šťastných“ výher byl stejně úspěšný Hronov, který také 4x vyhrál nejtěsnějším výsledkem, k celkovému prvenství potřeboval jen získat o půl bodu více v posledním zápase se Dvorem Králové a přetavit tak závěrečnou remízu v nejtěsnější výhru.  V počtu smolných proher 3,5:4,5 se Lípě vyronal  tým DDM Třebechovice nad Orebem,  který  takto prohrál také 4 zápasy.  Nutno ale poznamenat, že všechny výhry tohoto družstva – 3 skončily také nejtěsnějším výsledkem 4,5:3,5 . Dělba bodů za výsledek 4:4 se povedla 3x Jičínu a Lázním Bělohrad, dvakrát hrály nerozhodně Hořice, Sokol Hradec Králové a ŠK Lomnice nad Popelkou. Pro Lomnici to byly bohužel jediné bodové zisky.                                                                                   Jak to vypadalo u jednotlivých družstev ? Prakticky lze tabulku rozdělit  na tři výkonnostní  skupiny. Mezi prvním a čtvrtým týmem byl rozdíl pouhý bod a vítězem přeboru mohl být kterýkoliv z těchto týmů.                                                                                                                   Nakonec byla nejšťastnější  JISKRA HOŘICE. Třebaže tým nebyl v průběhu soutěže nikdy mimo medailová umístění, myslím, že hořičtí dlouho ani nijak vážně na postup do druhé ligy nepomýšleli a rozhodnutí padlo vlastně až po posledním kole, kdy už bylo vše jasné.  Z hořické reportáže to ostatně vyplývá. Tým podal velmi vyrovnaný výkon a ta trocha štěstí  v některých zápasech (Jaroměř, Jičín), byla pro konečný úspěch  nutná.  Z jednotlivců měl nejlepší výsledek Jáchym Kulhánek (6.hráč soupisky), který získal  7 bodů z 10 partií,  6,5/9 měli  Jan Rusnák (5.) a Vojtěch Šádek (9.), Jaroslav Flašar (1.) měl 5,5/8,  Michal Stejskal (12.)  dosáhl 5/8. Ostatní hráči sehráli málo partií, nebo dosáhli jen průměrných výsledků.  V bodovém hodnocení hráčů  není započítána kontumační  výhra z posledního kola.  Ve všech utkáních nastoupil kromě Kulhánka ještě Tomáš Sucharda (2.).  Z 20 členné soupisky hrálo celkem 13 hráčů.                                                                                                                                       Druhé místo  obsadila SLAVIA HRADEC KRÁLOVÉ  B. Tento tým byl  bezesporu největším favoritem přeboru.  Hned v prvním kole ale utrpěla Slavia v hradeckém derby šokující  prohru se Sokolem . Když pak navíc v lize nestačilo A družstvo tempu na vynikající Chotěboře (ta vyhrála všechna utkání), a obsadilo tak druhé místo, nebyl  eventuální postup B družstva do druhé ligy tak aktuální. Jednotliví hráči nedosáhli nijak pronikavých úspěchů, nejvíce měli hráči na 4.,5., a 6. šachovnici  Jiří Jezbera 6,5/9  Radomír Novák 6,5/10 a Filip Šolc 6,5/9. Více se čekalo od hráčů  na první a druhé desce, Jiří Nun a Zdeněk Pokorný   však získali jen 6/10  Petr Marek (13.) dosáhl 5/8.  Za šachovnicí se vystřídalo celkem 15 hráčů. Ve všech zápasech nenastoupil nikdo !                                                                                                                                        Na třetím místě se umístila JISKRA JAROMĚŘ. Doby, kdy jaroměřští  šachisté  lopotně bojovali o udržení  krajského přeboru, jsou dávno pryč.  Jiskra má  v současné době vyspělé družstvo, které je nebezpečné každému soupeři  a jeho síla každým rokem roste.  Myslím, že je to otázka nedlouhé doby, kdy bude Jiskra prohánět své druholigové soupeře.  Je zajímavé, že klíčovým zápasem byl souboj s pozdějším lídrem – Hořicemi. Zdá se, že vítězství Hořic 5 : 3 bylo jasné, ale rozhodl souboj na první desce, kde Vráťa Jecha jasně přehrál Jardu Flašara, pak místo aby jasně vyhranou partii vyhrál,  „našel“  jedinou možnost, jak partii prohrát a vlezl si do matu.  Výsledek 4 : 4 by jaroměřským stačil k zisku prvního místa. Neuvěřitelné, že vše rozhodne jediná partie.  Z jednotlivých hráčů získal nejvíce bodů  Tomáš Prouza (9.) 7,5/10, dařilo se i Davidovi Bémovi (6.), který sehrál všechny zápasy a dosáhl 7 bodů. Výtečný výkon podal na první desce Pavel Čech (1.) , který měl 6,5/7. Jen škoda, že nemohl  hrát  ještě  aspoň  ve dvou zápasech, možná i to by vytáhlo Jaroměř do ligy. Vynikající šachistkou je Radka Staňková (Růžičková),(10.).  Na soupisce, ale hrála většinou 6 až 7.desku , zisk 5,5/9.  Všechny partie sehrál kromě Béma ještě Vratislav Jecha. V zápasech se vystřídalo 14 hráčů. Čtvrté místo, jež znamená    „bramborovou medaili“  obsadil tým TJ HRONOV.  Přiznám se, že jsem byl šokovaný úžasnou „jízdou“ tohoto nenápadného oddílu a v konečném účtování jsem mu přál postup do druhé ligy. Možná i Jarda Čáp, duše hronovského šachu ke konci soutěže uvažoval o postupových šancích a následně s možnou výpomocí  několika hráčů ze Sněžky Náchod, která se z druhé ligy vrací do přeboru.  Ale nyní ke spanilé jízdě oddílu, který  se odrazil po třetím kole, kdy měl na kontě 3 body, byl na 8. místě,  ale že by směroval k čelu tabulky, tomu  tehdy asi nevěřil ani největší optimista.  Ve čtvrtém až šestém kole přišli tři velmi silní soupeři a všichni byli poraženi tím nejtěsnějším poměrem.  Opět tady hrálo trochu roli „štěstíčko“ – hlavně v domácím zápase s Jičínem (nečekaná výhra France), ale  fakt je, že po těchto výhrách následoval nenápadný posun již na čtvrté místo. Série však pokračovala dál a hronovským jako by narostla křídla, což se projevilo na dalších čtyřech výhrách za sebou, tentokrát již výraznějším poměrem!  Takový postup družstva ze spodních pater tabulky až na první místo v 8. kole, které drželo i v následujících kolech – 9. a po  „koronavirové dohrávce“ i v 10.kole, to se opravdu nevidí a před Hronovem hluboce smekám. Zbývalo poslední kolo, ale vzhledem k minimálnímu náskoku před pronásledovateli, bylo nutné ještě jednou zvítězit, tentokrát na půdě nevyzpytatelného Dvora Králové. To se  už bohužel nepodařilo, důležitý zápas skončil nerozhodně, což na celkové první místo v přeboru nestačilo.  Nakonec  následoval  nepříjemný  přesun mimo  medailové  pozice.  Nejsem  zřejmě kompetentní  hodnotit ten poslední zápas, zdá se, že se hrálo na jistotu, nicméně přece jen některé partie se daly hodně brzy za remis. Možná se dalo někde ještě bojovat o nějakou výhodu,  ale nikdo neví  jak by to dopadlo.                                                                                                                                             Z jednotlivých hráčů je nutno vyzdvihnout excelentní výkon na první šachovnici, kde Pawel Kowalczyk získal 9 bodů z 10 partií a povolil soupeřům jen 2 remízy.  Velmi dobrý výsledek měl také Viktor Velecký na druhé šachovnici. Hrál nekompromisně a získal 8/11.  Další trochu výraznější zisk měl Josef Pinkava (4.), a sice 6,5/11. Bohužel ostatní hráči zůstali na průměru. Kupodivu se tato skutečnost neprojevila na bodových ziscích celého družstva, které dále vyhrávalo. Kromě výše zmíněných (Velecký, Pinkava) sehráli všechny zápasy ještě Josef  Cibulka(3.) a Jan Procházka (6.).  Z 20 členné soupisky si zahrálo v přeboru 13 hráčů.                                                                  Skupina středu tabulky byla tříčlenná.                                                                                                 Nejlépe se zde umístila na 5. místě  ŠK LÍPA  B. Tým měl velmi dobrý vstup do soutěže, po pátém kole měl ztrátu jediného bodu a bylo z toho samostatné první místo. Pak ale upadl výkon do průměru – dvě porážky za sebou, v 8. kole vítězství  a dotažení se k druhému místu, ale následovaly další dvě prohry a propad. Teprve závěrečná výhra posunula tým na slušné 5. místo. Jak už bylo zmíněno výše, družstvo hrálo vyrovnaně, ale výsledky byly hodně těsné, což zaručovalo napínavý průběh téměř každého zápasu a  výhry byly velmi cenné, naopak prohry bolestivé.  Výsledky jednotlivých hráčů  byly v mnoha případech pouze průměrné, výjimku tvoří  Luděk Novák (7.), který měl 6/9, Pavel Jirásek (1.) získal 5,5/9 a nejlepší výsledek zaznamenal Ondřej Ruda  (11.), jenž měl 5/6, bez porážky. Všech 11 partií sehrál jen obětavý Otakar Němec (8.)  Na soupisce bylo 19 hráčů, za šachovnici jich zasedlo 15.               ŠK JIČÍN z.s. B  obsadil 6. místo a uzavřel tak první polovinu tabulky.  Ambice týmu byly na začátku soutěže vysoké.  Vzhledem k tomu, že po rozlosování 2. ligy bylo jasné, že A družstvo má zdaleka nejslabší soupisku ze všech 12 družstev, předpokládalo se, že se tady bude bojovat o záchranu a tak bylo cílem B družstva snažit se hrát o čelo přeboru a případně tak pomoci padajícímu A družstvu. Pro začátek tak nebylo příjemnějšího soupeře, než byla Lomnice n/P. Samozřejmě vysoká výhra. Pak  nováček soutěže, Sokol Hradec Králové. Tady ale vznikla nečekaná komplikace. První 3 hráči soupisky Jičína nemohli nastoupit  (mládežnické povinnosti špičkových dorostenců).  V souboji  s prvními dvěma hráči Sokola HK naprosto selhali zkušení  Zdeněk Urban a Vít Černoch.  Celkovým výsledkem byla  remíza  4:4 (zaplať pánbůh za ní). Následovala těsná výhra nad zatím v útlumu hrajícím Dvorem Králové, ale pak přišly tři klíčové zápasy – v Hronově, pak proti Jaroměři a v 6. kole na Slavii v Hradci. Byly z toho 3 prohry a konec  šancí na umístění  „na bedně“. Závěr smolné série se uskutečnil v 8. kole, když  získala Jiskra Hořice v Jičíně důležitý bod za remízu 4 : 4, a to díky skutečnosti, že si  Zdeněk Urban v partii s Honzou Rusnákem nechal spadnout prapor s figurou více a jasně vyhranou pozicí, protože zapomněl, že v KP se nepřidává půlhodina po 40 tazích jako v lize (podobně tak prohrál před léty v jičínských barvách hrající Eda Meduna).  Takže další  partie pro Hořice, která rozhodla o tom, kdo bude vítězem přeboru. Zbytek soutěže již  dohráli  jičínští v klidu, s cennou výhrou na Lípě a nečekaným úspěchem proti Vrchlabí, které  přijelo do Jičína na 10. kolo s velmi silnými hráči, kteří  ale s jičínskými mladíky moc nebodovali.  Jednotlivým hráčům Jičína se moc nedařilo, výsledky průměrné až podprůměrné. Výjimkou byly dva výtečné výkony: Jan Lajbl (3.) 8 bodů z 9 partií  (podobný výkon měl  i v lize), Jan Kohout (10.) 9/11. Vzpomněl jsem na své podobné výkony v létech 1985-88, kdy jsem přišel do Královéhradeckého kraje.  11 partií sehrál ještě kapitán družstva Petr Buchar. V přeboru nastoupilo celkem 15 jičínských hráčů.  6. místo nakonec ani moc nemrzí, A družstvo skončilo totiž  ve 2. lize také na 6. místě.  

TJ DVŮR KRÁLOVÉ  obsadil v přeboru 7. místo.  Ve Dvoře Králové asi nepamatují takovou sezonu.  V sestavě hodně silných hráčů, ale po pátém kole poslední místo a na kontě 0 bodů. Je sice pravda, že z těch 5 porážek to bylo 3x 3,5:4,5 – ale to je už otázka smůly a štěstí.  Pak se dvorští borci probudili a začali drtit jednoho soupeře za druhým.  Vítězná  série skončila  až zmíněným zápasem posledního kola s Hronovem. Závěrečná remíza však zajistila ze 6 utkání 16 bodů a pohodlný střed tabulky.  V přeboru nastoupilo celkem 14 hráčů z 20 členné soupisky, ale jen 5 hráčů mělo nadprůměrný výsledek. Ostatní  byli buď podprůměrní, nebo sehráli málo partií. Nejvíce bodů získali Jaroslav Šmíd (5.) 8/10,  Jan Macháň (2.) 7/10, nestárnoucí František Fuchs (13.) 7/11, Luboš Roško (1.) 6,5/8  a veterán Josef Nejedlo (12.) 5,5/9.  František  Fuchs byl jediný, kdo  sehrál všechny partie.                                                         Další skupina je pětičlenná. Jednalo se o družstva, která se pohybovala ve druhé polovině soutěže v sestupových vodách, nebo těsně nad nimi.                                                               Nejlépe  z ohrožených dopadl  SPARTAK PLCHOT VRCHLABÍ , který obsadil 8. místo.  Spartak měl na soupisce excelentní hráče,  kteří však měli povinnosti  i v jiných družstvech a soutěžích.  To se muselo projevit i na průběžném umístění vrchlabských a jednotlivé zápasy končily často divokým skóre jako 0,5:7,5  a 1:7, na druhé straně ale byly i výhry  6,5:1,5  nebo 6:2.  Družstvo se po prohrách v úvodních dvou kolech zvedlo, třikrát vyhrálo – důležité zápasy s družstvy ohroženými sestupem. Jistotu pak zajistila remíza se silnou Jaroměří v 8. kole.  Je škoda vzniku koronavirové krize, která ovlivnila  všechna družstva, ale vrchlabští měli zřejmě největší problémy, protože se jim nepodařilo dát dohromady ani pár hráčů na závěrečný zápas proti Hořicím v domácím prostředí, což je určitě škoda.  O problémech se sestavou svědčí i skutečnost, že na první desce se z 10 zápasů 4x museli střídat hráči 4., 5. nebo 6. postu  soupisky.  To se pak pochopitelně hraje špatně a vyplývají z toho ty vysoké prohry.  Z jednotlivých hráčů byl nejúspěšnější  Jakub Šafařík (4.), který získal 5/8. Všichni ostatní měli buď sehráno málo zápasů, nebo pod 50 % úspěšnost. Družstvo nastoupilo k 10 zápasům, ale nikdo nesehrál všechny partie,  nejvíce partií sehrál Lubomír Tejkal, který nastoupil  k 9 utkáním.  V přeboru se vystřídalo  17 hráčů.                                                                                            9. místo  TJ CIS LÁZNĚ BĚLOHRAD  Bělohradští si jistě dobře pamatují, jak nešťastně spadli v sezoně 2017/18 z 11 členného přeboru, kde měli zisk 8 bodů.  Aby se to neopakovalo, angažoval klub na první desku velmistra Leona Voloshina, aby pomohl v klíčových zápasech.  No, nevím  zda se to vyplatilo. Leon dvakrát vyhrál – proti Lípě a Lomnici a byly z toho dvě remízy.  Proti Dvoru Leon jen remizoval a tak byla na kontě nováčka prohra  3,5 : 4,5. Bělohradští však přece jen nastřádali  do 6. kola  8 bodů a důležité bylo vysoké vítězství nad Sokolem Hradec  právě v 6. kole. Vše se zdálo být v pořádku, ale pak přišla nepříjemná šňůra porážek – v 7.,8.,9. a 10. kole. Naštěstí pro bělohradské se ale ani týmy Sokola Hradec a Lomnice nevzpamatovaly, takže remíza v posledním kole s Jičínem (po boji) už byla pohodová. Jednotlivým hráčům se moc nedařilo nad 50 % se dostali jen dva – Bdeřich Matouš (9.) 5,5/9 a Petr Lelek (12.) 4/6. Ve všech zápasech nastoupili také jen dva hráči, otec a syn – Zbyněk Kykal (8.) a Vojta Kykal (4.). V přeboru si zahrálo celkem  14 hráčů.                  Na 10. místě skončilo družstvo DDM TŘEBECHOVICE NAD OREBEM. Pokud  by bylo jasné, že 9 bodů bude stačit k záchraně, mohli být třebechovičtí v klidu již po 8. kole. Ve vyrovnaných soutěžích to ale stačit nemusí, takže sympatický tým musel ještě bojovat.  Přestože v posledních třech kolech již žádný bodový zisk nebyl, můžou se hráči těšit i na další ročník přeboru.  Je fakt, že DDM  bojuje každým rokem spíše ve spodních částech tabulky, ale zatím vše vychází. Je to díky houževnatosti týmu a třebaže výsledky jednotlivců jsou dost tristní, nejdůležitější zápasy o záchranu vyznívají ve prospěch Třebechovic.  Jak už bylo ale uvedeno výše, sehrál tým nejméně čtyři vyrovnané zápasy se silnějšími soupeři , které bohužel skončily jeho prohrou.  Družstvo se nemohlo příliš spolehnout na bodový zisk prvních tří hráčů soupisky, zaskakovat museli ostatní. Ze 14 hráčů, kteří v přeboru nastoupili byl zdaleka nejlepší  mladý talent Tobiáš Zdechovský (4.) se ziskem 7 bodů z 11 zápasů. (Mimochodem Tobiáš měl nejlepší výsledek také v KS v barvách Lipek).  Za zmínku z ostatních snad stojí stálý výkon zkušeného Ilji Mareše (11.) – 4,5/7. Ostatním se nedařilo, když zůstali pod 50 % hranicí úspěšnosti, nebo sehráli malý počet partií.                                                                                       SOKOL  HRADEC KRÁLOVÉ  11. místo. Sokol přímo ohromil šachovou veřejnost zápasem prvního kola. Dostal hned soupeře z nejsilnějších, vlastně exligovou rezervu Slavie Hradec  Králové. Výsledek  utkání  určitě nečekal nikdo. Sokol vyhrál a zdálo se, že se mu bude v přeboru dařit. V euforii tohoto vítězství  následoval zápas proti oslabenému Jičínu.  Tady zabrali hráči první a druhé šachovnice, ale ztráty na dalších  deskách zamezily dalšímu velkému překvapení.  Přesto  celková remíza s dalším  silným soupeřem byla velmi slibná.  V té době nikdo nečekal, že Sokol již získá do konce soutěže jenom jeden bodík za remízu s poslední Lomnicí. Proč si hradečtí nepřipsali další důležité body ? Toť otázka.  Nedá se říci, že by nebojovali.  Zápasy  s Lípou i s Třebechovicemi skončily těsnou prohrou.  Příčina neúspěchu je ale asi jinde.  Především, vůbec se nedařilo (pomineme-li výhry s Jičínem) hráčům první a druhé šachovnice. 2 body z 9 nebo 10 partií, to je zatraceně málo. Další mínus vidím ve vysokém nasazení hostů – při vší úctě k výkonům mladých nadějí –  Aničky Voříškové i Ondřeje Wintera, přece jen asi měli být tito hráči trochu níže, aby měli možnost získat více bodů potřebných pro družstvo.  Jinak, objektivně zhodnoceno, měl  Sokol  hodně těžkou úlohu a přes velkou snahu se ze sestupových vod nedostal.  Je těžké zhodnotit jednotlivé hráče, protože  nad  50% úspěšnost se dostal jen jeden hráč, talentovaný  mladík  Jan Vestfál (7.), který vybojoval 6,5 bodu z 11 zápasů. Ve všech kolech dále hrál obětavě  Jaroslav Záruba (8.), kterému se ale tolik nedařilo. V družstvu nastoupilo do přeboru celkem  13 hráčů.                                                    Poslední příčku obsadil trochu překvapivě ŠK LOMNICE n/POPELKOU. Zisk pouhých dvou bodů za dvě remízy je určitě pro všechny hráče a příznivce lomnického šachu velkým zklamáním. Přitom v Lomnici má šach z dřívějších dob ohromnou tradici. Zdejší  hráči tvořili vynikající kolektiv  korespondenčním šachu družstev, hrajícím  na nejvyšší úrovni  s pronikavými úspěchy,  pamětníci vzpomínají na úspěšné účinkování lomnických hráčů a jejich příznivců ve druhé lize praktického šachu. Poslední  účast v krajském  přeboru byla proto hodně velkým  zklamáním.  Bohužel se nepodařil žádný výraznější  výsledek (kromě snad některých jednotlivých partií). Remízy dosáhl lomnický tým jen v souboji s dalším týmem  ohroženým sestupem – Sokolem Hradec Králové a pak jen s trochu úspěšnějším Bělohradem. Celkově shrnuto – neúspěšná sezona. Přitom na první desce pomáhal  lomnický odchovanec a úspěšný ligový hráč Jaroslav Novotný z Jičína, který ale v silné konkurenci získal jen 50 %, navíc mu další povinnosti nedovolily sehrát více partií. Nejúspěšnějším hráčem se stal Václav Vytlačil (9.) se ziskem 5,5/11.  Všichni ostatní hráči dosáhli horšího výsledku, nebo sehráli malý počet partií pro hodnocení.  Z osmnáctičlenné soupisky nastoupilo k zápasům  13 hráčů. Koronovirová  krize také velmi výrazně ovlivnila šachové dění v Lomnici, kapitán družstva Václav Volman měl ohromné starosti dát dohromady sestavu na odložená poslední  dvě kola. Proto je potřeba vyslovit dík za obětavé nastoupení  hráčů v tomto těžkém období. Toto se ale asi týká všech družstev krajského přeboru a jejich organizačních pracovníků.

Závěrem chci poblahopřát vítězovi – Jiskře Hořice k postupu,  sestoupivším – Sokolu Hradec Králové a ŠK Lomnice nad Popelkou přejeme brzký návrat mezi krajskou elitu, ale je nutno přemýšlet o posílení sestavy.         Jan Kohout