Královéhradecký krajský šachový svaz

  • Archiv

  • Rubriky

Královédvorský patriot František Bělovský odešel do šachového nebe

Jaroslav Šmíd, předseda KHŠS - 27.7.2016

V úterý 19.7. mi přišla SMSka oznamující, že v královédvorské nemocnici zemřel můj děda, pan František Bělovský z Bílé Třemešné.

Narodil se v roce 1920 ve Dvoře Králové. S několika krátkými přestávkami zde a v jeho okolí prožil celý svůj život. Prožil velký kus naší šachové i nešachové historie.

Znal plno šachových i nešachových historek a dovedl výborně vyprávět.

Například jak hrál s Opočenským a Pachmanem v simultánce. Kerese znal ještě jako mladíka. Horta znal ještě jako malého kluka.

Z nešachových bylo zajímavé jeho vyprávění jak navštívil Zlín těsně po tragické nehodě Tomáše Bati. Nebo jak probíhal Mnichov. Jak zažil poválečný odsun Němců a jak probíhala měnová reforma v roce 1953. Osobně znal strojvůdce z tragické železniční nehody u Stéblové.

Šachy ho jako dítě naučila jeho babička. Postupně vyhrával s otcem, s obyvateli rodného domu a se zákazníky z otcova obchodu.

Jeho první veřejné šachové vystoupení byla účast na simultánce s velmistrem Salo Flohrem v roce 1933. V roce 1936 byl třetí v A skupině Srbova memoriálu, hraného ve Dvoře Králové jako přebor Východočeské župy šachové ÚJČŠ. Od roku 1937 hrál za šachový klub Dvůr Králové. Za tento klub hrál s několika krátkými přerušeními až do konce své aktivní činnosti. V oddíle patřil mezi stabilní a spolehlivé hráče. Vedl také několik šachových kroužků. Když královédvorský šachový oddíl navázal družbu s východoněmeckými šachisty, aktivně přitom pomáhal. Jednu sezónu byl předsedou oddílu.

Byl také aktivním korespondenčním hráčem. Korespondenčně začal hrát za války v roce 1941 a s několika přestávkami hrál až do roku 2000, tedy téměř 60 let! Z této doby se zachovalo poměrně dost materiálu. Koncem 90. let sepsal pro Sdružení korespondenčního šachu zajímavý přehled svého působení v korespondenčním šachu. Už jako malého kluka mě fascinovala jeho šachová knihovna. A také korespondenční lístky, ze kterých děda přepisoval tahy do zvláštních sešitů, kam také tužkou maloval diagramy. Přitahovaly mě ty magické okamžiky, kdy děda přehrával postavení na šachovnici, když vyhledával pozici v kartotéce a potom listoval v nejrůznějších knihách, časopisech a bulletinech.

Děda mě přivedl k šachu a byl mým prvním šachovým trenérem. Z jeho repertoáru jsem převzal mnohé varianty (některé v poněkud zdokonalené podobě) a také něco z jeho stylu hry.

Svoje aktivní působení v praktickém i korespondenčním šachu postupně ukončil v letech 1999-2001. Stále však sledoval šachové události u nás i ve světe: odebíral ŠachInfo, později jsem mu pravidelně vozil Šachový týdeník. Také sledoval šachovou rubriku v Lidových novinách. Rád řešil šachové úlohy. Ještě před 2 roky mě překvapil, když během pobytu v nemocnici bez šachovnice vyřešil poměrně obtížnou šachovou úlohu.

V mládí hrál aktivně fotbal. Později chodil fandit místnímu klubu. Byl aktivním turistou. Mě získal pro tuto nádhernou aktivitu a s ním jsem jako kluk absolvoval své první turistické pochody. Nezapomenutelným se pro mě stal výlet na Broumovsko na začátku 90. let. Mě bylo asi 10 let, dědovi 70. Brzy ráno jsme vlakem vyrazili z Bílé Třemešné. Veřejnými dopravními prostředky jsme dojeli na Broumovsko. Zde jsme absolvovali cca 20 kilometrů náročným terénem. Navštívili jsme mimo jiné Hvězdu a Kovářovu rokli. Poté jsme se veřejnými dopravními prostředky vrátili zpět. Večerní vlak nás dovezl až do Bílé Třemešné. Já jsem byl tenkrát strašně utahaný. Děda byl fit. Pro mě je to nezapomenutelná vzpomínka nejen na dědu, ale také na to, jak tenkrát fungovala naše veřejná hromadná doprava. Dnes by nebylo možné tímto způsobem cestovat.

Vysokoškolská studia zahájil v roce 1939. Krátce nato Němci uzavřeli naše vysoké školy. Děda tehdy unikl represím pouze proto, že bydlel na koleji, kterou Němci nepřepadli. Za války si tedy udělal Obchodní akademii. Po válce se ke studiím už nevrátil a místo toho se věnoval povolání účetního. Přesto však úrovní svých znalostí a celkovou kulturou předčil nejednoho vysokoškoláka.

V poslední době se necítil dobře. Jeho zdravotní problémy se zhoršily. Doma zkolaboval a záchranka ho odvezla do nemocnice. Měl jsem nepříjemný pocit, že tentokrát je to mnohem horší, než jeho předchozí neduhy. Doufal jsem, že se pletu a že se to zlepší. Bohužel se tak nestalo.

Bude mi moc chybět. Pro mě tím končí jedno dlouhé období.

Stáhnout a přehrát si můžete partie František Bělovský

Michal Volf