Královéhradecký krajský šachový svaz


Probudíme šachy ve Slatině nad Zdobnicí?

Jiří Daniel - 6.11.2021

Vážení čtenáři našeho webu,
nadšenců ochotných udělat něco pro udržitelnost šachu je velmi málo. Někdy ale jen proto, že někdo neví, jak by pomohl a rád by pomohl. Budu rád, když tím někým budete letos nebo v dalších letech Vy. Předkládám Vám proto dnes článek určený k publicitě šachu v médiích:

Vážení šachisté,

my všichni společně máme jedno náboženství, kterému říkáme šachy. Věříme jim, opíráme se o ně, ctíme je, protože jsme jim vděční za vysvětlení mnohých svých chyb i úspěchů. Díváme se na ně jako na pravdu boží.
Někteří z nás jsou již za zenitem a já mezi ně bezesporu patřím.

Ale teď jsem před přestupem. Ne snad do jiného klubu, mám svůj. Už tady dlouho strašit nebudu, a tak bilancuji: k čemu to moje životní náboženství bylo?
Vyrostla spousta čestných lidí. Lidí se smyslem pro spravedlnost, do které ji vtáhly šachy. Je to málo? Záleží na tom, zda to byli jednotlivci, desítky nebo stovky lidí?
Raději to nechme stranou. Tento týden v pondělí 1. listopadu jsem uspořádal šachové odpoledne v Základní škole ve Slatině nad Zdobnicí. Chodí tam do deváté třídy dva moji bývalí svěřenci, Pavel Kumpošt a Luděk Poláček. Po dohodě s paní ředitelkou Tůmovou udělali ve škole propagaci. Přišlo 23 dětí z 1. stupně základní školy ve vísce čítající asi dva tisíce obyvatel. Žasnul jsem, jak „moji“ kluci vyrostli za dobu, co jsem je neviděl. A stali se mými pomocníky.
Pustil jsem se do akce, jakou člověk dělá jednou za pár … let. Zkusil jsem všem prvňákům, druhákům, třeťákům, čtvrťákům i páťákům – poměrně rovnoměrně zúčastněným, vysvětlit chod figur, základní postavení, mat dvěma věžemi. Stihli jsme to za vymezenou hodinu a půl.
A co by také měl dědeček na sklonku života dělat jiného, než předat svoje dovednosti dětem. Oni ho mohou rozšířit, jim může pomoci. Milí dědečkové, šachisté, zamyslete se nad smyslem svého života. Měli jsme stejného koníčka. Zkuste pomoci i Vy, třeba i menší skupince kdekoli ve městě či na venkově.
Já pojedu do Slatiny ještě nejméně 2x a věřím, že i tam bude nějaký kluk či dívka, která ponese moji pochodeň dál. V prosinci mám dohodnutý podobný výlet do průmyslovky v Dobrušce.