Konference ŠSČR 2023

Konference ŠSČR 25.2.2023

Jako obvykle jsme se s Jardou Šmídem snažili potkat se s delegáty z ostatních krajů již o den dříve, tedy v pátek večer. Určitě se nás sešlo přes 20, a byla možnost komunikovat i s členy výboru ŠSČR, což podle mého názoru bylo ku prospěchu věci, neboť jsme si vyjasňovali některé věci, které nejsou ideální, ale je vhodné je řešit pouze na úrovni výkonného výboru nebo Revizní komise ŠSČR. Bylo zajímavé, že si je uvědomovala i kandidátka na předsedkyni alternativního výkonného výboru Ing. Eliška Richterová, jak jsem se přesvědčil v sobotu při konferenci v interním rozhovoru s ní. Ani ona však některé problémy na konferenci neventilovala, s ohledem na jejich možné důsledky. Bylo tedy zjevné, že jde přednostně o ŠSČR, nikoli o vlastní zvolení. To však bylo více, než problematické, neboť podle mého názoru tým poskládaný především z velmistrů při chybějících zkušenostech s funkcionařením prakticky neměl šanci, a to se potvrdilo následně při hlasování, kde alternativní výkonný výbor proti výkonnému výboru vzešlého ze stávajícího, obdržel jen 6 hlasů.

Hned na začátku konference rozvířila jednání plná moc na jednoho z kandidátů. Jednodušší bylo, že plná moc zněla na kandidáta, který již na konferenci zastupoval, a tak logicky nemohla být přijata, neboť by tím bylo porušeno rovné hlasovací právo jednotlivých delegátů. Zajímavá otázka by samozřejmě nastala, pokud by plná moc zněla na někoho, kdo by kandidátem nebyl, neboť v takovém případě by oprávnění členů Krajského výkonného výboru udělit takovou plnou moc, by podle mého názoru muselo vázat na zmocnění krajskou konferencí, neboť výkon funkce delegáta je výkon funkce osobnostní povahy, a dle mého názoru jej nelze nahradit zmocněním jiné osoby, pokud s obdobným postupem, či s touto možností jako s náhradní alternativou usnesení krajské konference nepočítá.

Pro nás byl velmi důležitý rozpočet, a tak jsem se pokusil některé jeho položky si nechat nejen vysvětlit, ale i následně jsem se pokusil rozpočet v položce týkající se krajských šachových svazů navýšit. To první se týkalo především časopisu Coach, PR výdajů a nájmu a služeb České unie sportu. Ve všech citovaných případech byl nárůst rozpočtovaných položek pro rok 2023 více, než 50 %. Speciálně u časopisu Coach jsem pak žádal informaci o jeho využívání pro potřeby ŠSČR. Reakce k této položce rozpočtu byla celkem jednoduchá, a tedy, že se jedná o PR ŠSČR, neboť se tímto způsobem snažíme dostat do povědomí spolu s nejvýznamnějšími sporty ČR.

Závěr v této věci ponechávám na čtenáři, ale přiznám se, že mě vysvětlení příliš neuspokojilo, neboť časopis Coach má velmi omezenou čtenářskou základnu, a z mého pohledu bychom PR měli řešit spíše mezi nesportovci, než v úzké skupině, která se do řešeného časopisu občas podívá.

K 100 % nárůstu položky penzijní připojištění pak bylo vysvětleno, že do určité míry nahradilo částečné navýšení mezd touto daňově vhodnější formou pro ŠSČR. Osobně si myslím, že ani navýšení položky nájem a služby ČUS nebyly přiměřeně vysvětleny, a že se s touto problematikou budu chtít jako nový člen Revizní komise ŠSČR detailněji seznámit. To podstatné, co se týkalo rozpočtu, však bylo to, že se mi nepodařilo přesvědčit většinu delegátů, aby hlasovali pro navýšení této položky ve prospěch krajských šachových svazů. To je o to smutnější, že funkcionáři krajských šachových svazů musí zajišťovat obdobný rozsah činností, jako funkcionáři ŠSČR, avšak s daleko menší výší nákladů, kterou pro to mají k dispozici.

Odměňování se tako obecně navýšilo jen pro trenéry a rozhodčí, aniž by toto navýšení bylo krajským svazům jakkoli kompenzováno. To nehovořím o situaci, že řada krajských šachových svazů má problém funkce obsadit, s ohledem na nutnost realizovat jejich výkon s potřebnou péči, časovou náročností, ale vlastně za hubičku. Potvrdil se tak trend, že krajské šachové svazy musí navyšovat své vlastní příspěvky, aby byly schopné svou organizační činnost financovat, když dotační příspěvek od ŠSČR v této věci výrazně zaostává.

Neprošel ani návrh na tzv. rozklikávací rozpočet, který především u orgánů státní správy a obecně územněsprávních celků je celkem častý, a to z toho důvodu, že se hospodáři, Rostislavu Svobodovi podařilo ve spolupráci s předsedou výkonného výboru Martinem Petrem obhájit s tím, že ŠSČR je v této věci jeden z nejotevřenějších sportovních svazů.

Zajímavým problémem pak bylo i řešení individuálního členství, tedy v jakém kraji je individuální člen oprávněn hrát krajské soutěže, a to zvláště jedná-li se o člena v mládežnickém věku. Tato problematika není nijak řešena ve svazových předpisech, ale bylo akceptováno, že je možné vzít za základ jeho bydliště, přičemž v případě pochybností je možno si toto bydliště ověřit v evidenci členů, konkrétně u paní Kniezkové.

Jako funkcionáři s životními jubilei pak byli vyhodnoceni Karel Záveský ze severní Moravy, Vladislav Sýkora z jižních Čech a Josef Hadraba z Ústeckého kraje.

Samozřejmě část debaty byla věnována i riziku výše letošních dotací, to je však odpovědnost nově zvoleného výkonného výboru a delegáti konference těžko mohou v této věci výkonnému výboru pomoci.

Důležitý úkol pro Výkonný výbor ŠSČR byl schválen ve věci sjednocení termínu První klik na východě a západě. Stávající roztříštěnost velmi výrazně zasahuje a omezuje kalendáře mládežnických soutěží, neboť chybí celá řada dalších sobot, které jsou pro tyto soutěže standardně využívány.

Pokud se týká stanov, shodli se delegáti na drobných připravených změnách s tím, že pro nové, tedy další volby v roce 2026 již budou orgány ŠSČR voleny na 4 roky. To bude od léta platit i pro volby do krajských šachových svazů. Ostatní změny stanov nebylo vhodné přijímat „horkou jehlou“, a proto bylo vhodné, aby je na příští konferenci připravila legislativní komise ve spolupráci s výkonným výborem. Tím se dostáváme i k problematice činnosti komisí ŠSČR, kde celá řada z nich prakticky nefunguje. To si lze ověřit ze zveřejněných zápisů komisí, resp. z jejich nezveřejňování. Věřím, že připomínky v této oblasti si staronoví i nový člen výkonného výboru vezmou za své, a pokusí se činnost komisí zaktivizovat, případně zrušit.

V debatě zazněla i možnost společných družstev pro nižší úrovně krajských soutěží, tedy družstev, kde by mohli startovat členové nejméně 2 oddílů, samozřejmě za podmínky, že tato družstva by neměla nárok k postupu do vyšších soutěží.

Tato možnost byla přenesena na rozhodovací úroveň krajských šachových svazů, tedy, nebylo o ní žádným závazným způsobem rozhodnuto, a je tedy i na debatě v našem kraji, zda se pokusíme start nových družstev v krajské soutěži umožnit, když počet družstev v této soutěži se nám postupně dlouhodobě snižuje. Samozřejmě tato problematika přináší celou řadu navazujících problémů, jako je například odpovědnost za případné pokuty, či jiné problémy vzniklé při zápasech podobných družstev, obdobně jako možnost odvolacích a obdobných procesů v této věci.

Pevně věřím, že pro další volby v roce 2026 se najde takový tým, který bude výzvou pro stávající výkonný výbor, a bude mít šanci některé procesy v ŠSČR posunout a urychlit, neboť jistě všichni vidíme celou řadu rozhodovacích a obdobných procesů, kde jsme nebyli s činností stávajícího výkonného výboru spokojeni.

Snad jen na závěr, že se budu snažit jako nově zvolený člen Revizní komise ŠSČR trvat na objektivnosti procesů, a pokud tomu tak nebude, budu přesvědčovat kolegy z revizní komise, aby se příslušné skutečnosti objevili v její zprávě pro další konferenci.

Dle poznámek a diktátu Ing. Zdeňka Urbana zapsala Lenka Morávková, DiS.