MČR žen zahajuje 28. dubna v Ostravě – tři želízka z KHŠS

Od 28. dubna do 5. května se odehraje v Ostravě Mistrovství ČR mužů a žen. V kategorii žen má náš kraj trojité zastoupení – dvě reprezentují ŠSPM Lipky Anna Voříšková a Lada Zelbová a jedna Pandu RK Martina Kořenová.

Systém turnaje je takový, že v předkole se utká 8 hráček o 4 postupová místa. V tomto předkole nastupují obě hráčky Lipek – Anna i Lada. Mezi nasazenými 4, které se utkají se 4 postupujícími z prvního kola je i Martina Kořenová. Následně se hraje vyřazovacím systémem.

Vše o turnaji: //www.ostravskykonik.cz/turnaje.php

S jakými ambicemi jede na MČR nasazená trojka “Panda” Martina Kořenová?

Po kolika letech hraješ MČR žen?

Naposledy jsem hrála v Českých Budějovicích (2018). Chyběla jsem ve škole na předávání vysvědčení a nastal velký problém, zaměnily se staré vysvědčení za nové. Po svém návratu jsem ještě předávala ta správná slovní hodnocení. Tam se mi nedařilo. Stále uvnitř mě platilo, že nemůžu vyhrát soudy, i šachy. Po turnaji jsem přespávala u Elišky Richtrové a vykládaly jsme karty na to, jak ty soudy dopadnou. Měla jsem je vyhrát a to se taky stalo.

Co říkáš na systém MČR žen?

Hrůza! Minulý rok jsem chtěla hrát, postavil se za mě i Jirka Daniel, ale neměla jsem dost aktivních partií. Přitom jsem hrála německou Bundesligu a problém byl v tom, že jsem upřednostnila prezidentské volby. Manžel je moderoval na novinky.cz a já tak musela hlídat Vládíka. Dalo se to však vyřešit jinak, kdybych předem věděla, že mě limituje počet sehraných partií. Synovi Vládíkovi bylo mezi jedním a druhým rokem.

Po dlouhých letech hraješ v „dresu“ Pandy, po jak dlouhé době jsi se vrátila zpět do klubu, který Tě vychoval?

Vychoval mě Jirka Daniel ještě pod Spartakem RK. Jirka mě dočista naučil tahat figurkami. Doteď si podle něho pamatuji pohyb koněm – ne do L. Za Pandu jsem pak už jen hostovala. Jsem moc ráda, kde teď jsem, jako bych se našla. Mám ráda ale vesměs všechny kluby, kde jsem hledala útočiště pro sebe nebo své svěřence: Bohemka, Frýdek – oba kluby, Oáza, Lysá, Neratovice, Mělník… A jedno město byla moje životní chyba.

V mládí jsi tvořila silnou dvojici s vrstevníkem Petrem Kačírkem, ten poprvé letos nefiguruje na žádné soupisce. Jak moc Tě baví „sedět u šachovnice“ po cca 40 letech kariéry?

Nechápu trochu, že mě to stále tak baví. Je to pro mě úplný relax. Dokážu hrát šachy do čtyř do rána na internetu, a to i v těhotenství. Zajímá mě politika, světová, republiková, stále o něčem přemýšlím, sleduji každý den Události, komentáře na ČT. A šachy jsou to jediné, co se mnou zacloumá, ať se z toho, co se ve světě, i u nás, děje, nezblázním. Děkuji za to a miluji slovní komentované partie.

Byla jsi před 30 lety v žebříčcích světa hodně vysoko – kolikátá? Jak se dle Tebe posouvá FIDE či ŠSČR po desítkách let?

Měla jsem Elo 2335. Dva roky jsem měla největší Elo v republice, ale u nás už jsem skoro nehrála. Vyhrála jsem velmistrovský turnaj ve Weil am Rhein a mezinárodní ženský turnaj v Drážďanech. Oboje trochu mimoděk, jezdila jsem se do Německa hlavně trénovat v němčině, chtěla jsem tam studovat, ale to se nezadařilo. Žádná repre, žádné openy. Můj profesionální šachový svět skončil v roce 1993 na mezipásmu. Turnaj krásný, lidé skvělí, ale přiotrávila jsem se korejským jídlem před volným dnem a 2,5 z 4 zůstalo krásnou minulostí. Můj trenér mě začal dehonestovat a já začala mít strach, že ze mě jednou bude velmistryně, protože jinak bych byla nula. Jakmile jsem dovršila dvaceti let a získala jsem první velmistrovský bal, ukončila jsem kariéru. Nechtěla jsem se stát velmistryně v šachu. Chtěla jsem být usměvavou učitelkou.

Děkuji za rozhovor a přeji Ti “ať to v Ostravě cinkne”