Jedna z nejlepších tuzemských šachistek, účastnice mistrovství světa v Argentině, Brazílii nebo Indonésii, v kategorii do 18 let třetí nejlepší juniorka světa a v současnosti hráčka německé Bundesligy Martina KOŘENOVÁ (47) za svobodna Holoubková přijala u příležitosti konání Velké ceny KHŠS v Rychnově nad Kněžnou pozvání Jiřího Daniela, vedoucího šachové školy Panda. Bylo velice zajímavé ji naslouchat, za svůj život totiž zažila spoustu vrcholů a pádů, přesto dál zůstala usměvavou, optimistickou a vtipnou ženou.
Jak se vám líbilo setkání šachových mistryň po letech v Šachové škole Panda v Rychnově nad Kněžnou? „Bylo velmi příjemné zažít skoro ten samý úspěch, na jaký si pamatuji z mládí. Všichni se na mě těšili, já se těšila na holky a trenéra Jirku Daniela. Udělalo mi to takovou radost, že se mi pusa nezavřela a doslova mlela páté přes deváté (směje se). Můj táta mě po dlouhé době viděl za šachovnicí.“
Ano, zahrála jste si i s talentovanými dětmi z Pandy, jak byste je ohodnotila? „Třeba Tomáš Mík je velmi talentovaný! Vůbec se nebojí a jde do toho odvážně. Nepodařilo se mi jeho bojovnosti čelit. U všech mých mladých soupeřů bylo vidět, že mají zápal pro hru. Nejvíc mě překvapilo, že i když sehráli náročný turnaj (Velkou cenu – pozn. redakce), chtělo se jim před mnoha lidmi a fotoaparáty ukázat své šachové umění. Všichni si navíc mysleli, že mě porazí. To sebevědomí se mi líbilo. V mládí jsem před publikem hrála nerada. Naopak, když se na mě díval Jirka Daniel, pomáhalo mně to. Věděla jsem, že mi věří a že mě obdivuje. Úspěch mi upřímně přál.“
Po jak dlouhé době jste se s velkým šachovým nadšencem Jiřím Danielem setkali? „Před třemi roky jsem mu zavolala, protože jsem se procházela po městě a vzpomínala. Obešla jsem rychnovskou sokolovnu a nemohla jsem pochopit, jak jsme všichni mohli chodit na šachové kroužky do nenápadných dveří, které vedly do sklepa.“
Jak se dnes má a co dělá několikanásobná šachová mistryně? „Starám se o rok a půl ročního syna Vládíka. Hodně chodíme na procházky a na dětská hřiště v Říčanech. Užívám si vše, jako by to bylo poprvé. Zpívám mu, hraju na kytaru a těším se, až budeme vyrábět domácí dekorace a až mu budu číst pohádky. Jednu veršovanou knížku mu čtu pravidelně před spaním a znám ji už celou nazpaměť. Někdy se účastním různých akcí. Naposledy jsem byla v porotě celonárodní soutěže nejšikovnějších dětí Zlatý oříšek. V Říčanech se pořádal Zlatý oříšek Středočeského kraje, který jsem na samém začátku iniciovala. Průběžně vymýšlím úlohy do matematické soutěže Pangea. V tomto školním roce, kdy jsou tématem Dějiny a Zvířata, je patronem soutěže František Kinský.“
MARTINA s nejmladším synem Vladimírkem ve vamberckém Muzeu krajky a vpravo s manželem Vladimírem, moderátorem České televize.
Pozvání Jiřího Daniela přijaly krom Martiny Kořenové dále Hana Pirklová, vicemistryně ČR žen, v současnosti předsedkyně oddílu OAZA Praha a Jana Felixová, mistryně ČR s Pandou ve Velké ceně Československa, dnes paní učitelka na kostelecké Obchodní akademii. Ze setkání byl vedoucí Pandy nadšen. „Martina, Hanka i Jana mi udělaly obrovskou radost, že pozvání přijaly. Martina byla v besedě úplně bezprostřední, jakoby se včera vrátila z toho Buenos Aires, Jakarty nebo Duisburgu. Děti měly oči na šťopkách. A Martina? Má čtyři děti, postavičku jako v šestnácti, vypráví líp než televizní moderátorky a po skleničce šampaňského si zahrála i s našimi současnými talenty. Potřebovali bychom ji tady častěji.“
Mistryně očima Jiřího Daniela
„Martina přišla do kroužku prvňáků, ale sama už chodila do druhé třídy. Měla a dosud má stálý úsměv na rtech. Mizí na chviličku jen při zamyšlení. Už v těch svých sedmi letech vynikala propočtem variant. A měli jsme také štěstí, že ve stejném kroužku vedle ní rostli další vynikající šachisté, Petr Kačírek, Martina a Romana Pallová, Mirek Hofmann, Mirek Pavlíček a další. Byla jedničkou neporazitelné party, která měla i svůj pokřik provázející slavná vítězství po celém Československu. Mohl bych o ní a o té partě trénující v suterénu pod sokolovnou a hrající fotbal každou přestávku na tehdejším škvárovém hřišti vyprávět a psát celý život. Byli a zůstali skvělí.“
Jste hodně aktivní ženou, vrátíte se po mateřské k učení? Budete opět přednášet na Pedagogické fakultě UK ohledně šachu ve výuce? „Vedla jsem deset semestrů seminář Šachy na Katedře matematiky a didaktiky matematiky. Každý seminář se věnoval jinému pojetí využití šachovnice ve výuce. Grafy, znaky, jazyk, matematika, bludiště, příběhy. Vyprávěla jsem o tom v hodinovém interview v Českém rozhlase. Mohu kdykoliv znovu naskočit, ale nemám nyní správnou motivaci.“
FIGURKA? Jiskra zhasla
Jste hlavní autorkou metodiky Figurková školička, za což vás ocenila i Menza ČR! Prý jste na ní pracovala 10 let, povíte nám o ní? „Vymyslela jsem metodiku pro rozvíjení intelektu. S manželem jsem jsme ji nazvali Figurková školička. Začalo to kroužky „Figurka“ na MŠ v Říčanech, které jsem vedla. Postup výuky na šachovnici, rozdělení podle jednotlivých figur, její řazení v časové posloupnosti, diagramy s gradujícím úkolem, praktická a didaktická zkušenost se vztahuje pouze na mou osobu. Nejdřív vznikla „moje“ kostra, přibyly texty, ilustrace a písně. Texty jsou autorským počinem manžela, písně a ilustrace je dílo námi oslovených osob. Metodika byla velmi úspěšná a oblíbená. Obecně prospěšná společnost Figurka získala dva evropské projekty Figurková školička a Učíme se s Figurkou, kdy moje metodika pomáhala rozvoji intelektu ve školách pro žáky s nějakým postižením. První projekt se zaměřil na školy v Praze – Jedličkův ústav, Ječná (žáci s problémy sluchu), ve druhém projektu se účastnilo šest škol po celé ČR. Bylo v tom hodně radosti, pocitu užitečnosti, úspěšnosti a neustálé tvoření, což mě bavilo. Po skončení projektů nastala fáze, co dál. A to se nevyřešilo dobře. V roce 2013 jsme dostali tip na paní, která byla manažerkou nadnárodní společnosti. Vstoupila do obou společností a záhy si na mě a manžela najala právníky. Ne ledajaké, prvotřídní z Prahy 1. Právní boj jsme ustáli, zachránili jsme se od osobní likvidace, ale vše, co se vytvořilo, skončilo v insolvenci a likvidaci. Moje jiskra zhasla.“
MARTINA se šachy ve Španělsku a vpravo při natáčení Figurkové školičky pro pořad V šachu v České televizi.
Pojďme zavzpomínat na vaši bohatou šachovou kariéru. Kdo a v kolika letech vás naučil šachy hrát? „Mamka mě přihlásila do šachového kroužku ve třetí třídě. To bylo na základě lístečku, který Jirka Daniel rozdával po školách. Z ročníku jsem v kroužku zůstala sama. Pamatuji si, jak nás Jirka učil tahat koněm, ne do L, ale rovně a šikmo. Ze začátku jsem zvládala i vše ostatní, například violoncello. Postupně jsem se toho musela vzdát, abych se na šachy mohla zaměřit. Vyžadovaly pravidelnou docházku na kroužek, oddílový přebor a víkendové turnaje.“
Vašim prvním trenérem byl Jiří Daniel, jak na něho vzpomínáte? „Vzpomínám na něho, že měl v sobě ohromnou energii, aby z nás něco bylo. A nesoustředil se jen na jednoho, toho nejlepšího, ale vždy na všechny. Udržoval tím v kroužku řevnivost a soutěživost. Nemohla jsem si být nikdy jistá, že jsem nejlepší. Proto jsem řešila co nejvíc, chtěla vždy přinést hotový domácí úkol. Kupovala jsem všechny šachové knihy, které vyšly. Doma jsem si je celé přehrála, málokdy přečetla, to byla ztráta času (směje se). Diagramy a partie mě zajímaly. Nejvíc mně v paměti utkvěla hra Po stopách Garriho Kasparova. Jirka nás podle zisku bodů přesouval po políčkách a zapichoval špendlíkem naše jméno. Ve škole jsem vedla šachové kroužky a jeden rok jsem zvolila téma Po stopách Magnuse Carlsena. Nezapichovala jsem špendlíky, ale tiskala razítka. Každé dítě mělo svoji šachovou figurku. Plakát visel po celou dobu na chodbě a spolužáci aspoň nezjistili, kdo je jak úspěšný.“
Které dětské turnaje máte dodnes ve své paměti? „Měla jsem nejraději turnaje, kde se hrálo o nějakou jinak nedosažitelnou věc. Prstýnky z Rožďalovic, zlaté oříšky z Prahy, korunky bílé královny z Mladé Boleslavi, perličky z Kolína. Součástí výhry byla i možnost vybrat si knihu nebo plyšáka, ale to nebylo vůbec důležité. Mít však zlatý prstýnek nebo oříšek nic nenahradilo. Mám je skoro 40 let doma. Nejvíc se mi líbil turnaj v Praze O kouzelné oříšky pro dívčí družstva, který jsme třikrát vyhrály.“
HVĚZDA! Na začátku 90tých let patřila Martina k nejlepším juniorkám na světě! Nejlepšího umístění se dočkala na MS 1992 do 18 let v Duisburgu a to třetího místa.
ME U16 v Mamai
Který mezinárodní turnaj se vám líbil nejvíc? „To bylo ME do 16 let v rumunské Mamai. Skončila jsem pátá. Pamatuji si krásný sál a před každou partií zněla píseň, lepší „nastartovací“ píseň jsem už nikdy neslyšela. Možná díky tomuto zážitku jsem si ráda na turnaje brala walkmana. Na kazetách jsem měla nahrané písně Gotta a jiných, které jsem si před partií pouštěla. Jednoho dne jsem si začala brát nutellu a tu jsem pak mlsala také před každým kolem, v Indonésii nebo na olympiádě. Dnes dokážu sníst nutellu za jeden den. Jednou jsem dostala tolik skleniček nutelly, kolik mám písmen ve slově Martina a protože jsem velký fanoušek tenisu, projedla jsem jednou celý Wimbledon (směje se). Nakonec se jí vždy přejím, ale nejde ji nechat nedojedenou. Trochu mi to připomíná šachy. Vždy se přejedly, ale nešlo odejít.“
Žijete v Praze, jak vzpomínáte na Rychnov, školu, gymnázium a kamarády? „Bydlíme v Říčanech. Vzpomínám na školu asi jako každý. Měla jsem dva světy, každý byl jiný. Opravdovější jsem byla na šachách. Tam jsem zlobila, byla drzá, vztekala se kvůli prohrám. Ve škole jsem si hrála na vzornou žákyni. Moc jsem se nekamarádila s kluky. Přidávala jsem se do skupinek holek vždy jako ta další. Můj starší bratr byl vzorný student, mnohem chytřejší než já, všechno znal, všechno četl, tak jsem se chovala, jak se to ode mě očekávalo. Na gymnáziu mě doma doučoval. Bez něho a kamarádky Lenky, která mi přes kopírák přepisovala hodiny, bych školu s mým vypětím nezvládla. Můj třídní na gymnáziu mi říkal, budu tě pouštět na šachy, když mi budeš z turnajů posílat pohled. Pohledy jsem nadepisovala Dr. Fr. Dosedla. Myslím, že jich měl nakonec docela hodně. V posledním ročníku jsem už měla individuální plán studia. To ale znamenalo, že jsem se ještě víc odtáhla od dění ve třídě. Prakticky každý měsíc jsem byla dva týdny na šachách. Po gymnáziu jsem ještě rok chodila na Obchodní akademii v Kostelci nad Orlicí, naučila jsem se psát všemi deseti. Psaní na stroji miluji. Na kytaře také používám všechny prsty při vybrnkávání. Klavír mi však nešel, raději jsem se ve dvaceti naučila hrát na housle.“
Cokoliv jste dělala, tak naplno, že? „Nerada jsem prohrávala, nešlo přestat na to nemyslet. Zajímala mě jen první místa. Když jsem viděla, že první už nebudu, často jsem skládala zbraně. Tuto vlastnost mám pořád, nepřešlo mě to. Když jsem odjezdila mistrovství Evropy a světa, poznala jsem, že šachy doma mě už nebaví. Jen v reprezentaci nebo na německé bundeslize. Přípravné tréninkové turnaje u nás, přebory republiky, různé openy jsem si již nedokázala užít. Nebyla žádná ambice. Celý týden jen hrát, číst a procházet se po městě, každý den to samé.“
RYCHNOV nejlepší v republice
S Rychnovem jste vyhrála třeba Velkou cenu Československa, byli jste nejlepší v celé naší zemi! Jak vzpomínáte na tento tým? „Pamatuji si, že jsme jezdili po celé republice (Ostrava, Bratislava, Prešov, Šaľa) a hráli jako tým. Přitom jsem se snažila na každém jednotlivém turnaji získat cenu pro nejlepší dívku. Několikrát se mi to podařilo. Mám to spojené jako s nejmilejším obdobím, kdy jsem hrála za Rychnov. Drželi jsme partu, bylo hodně legrace.“
Na které další týmové úspěchy ráda vzpomínáte? „Rychnovské šachistky získaly putovní pohár turnaje O kouzelné oříšky. Třikrát tento mezinárodní dívčí turnaj v Praze vyhrály. Vzpomínám si, že jsme spali i v tělocvičně. Zájem o turnaj byl ohromný. Hrál se v jedné velké sídlištní pražské škole. Mně to tenkrát připadalo, jako kdybych přijela do ciziny. Samí cizinci, spousta organizátorů a velká úroveň. Oříšky jsem si schovala, protože jsem je měla jako velkou vzácnost. Když se dívám na film Bota jménem Melichar, vzpomenu si vždy na tento turnaj. Školy v Praze mají zvláštní atmosféru.
Panda vždy patřila k nejlepším, na zápasy jste jezdili mikrobusem a zpívaly dokonce hymnu? „Autobusem jsme jezdili na turnaj do Frýdku – Místku. My jsme si dost věřili. Byl to pro nás rival, kde jsme se chtěli co nejvíc ukázat. Podřizovalo se tomu vše, i pohodlí při cestě autobusem. Zastavovali jsme kvůli přestávkám a hráli náš oblíbený fotbal. Speciálně na tuto akci jsme volali: Naše škola šachová v Rychnově nás vychová. Po vývinu rošáda, boj o střed a tak dále, nejkrásnější pocit máme, když nám soupeř skládá krále. Šach, mat, hurá, hurá, hurá!“
V které kategorii jste se stala poprvé mistryní Čech, nebo Československa? „Bylo mi patnáct a vyhrála jsem přebor ČSFR dorostenek v Šaľe. Potom jsem ho už vyhrála každý další rok. Zaujala jsem hrou a asi i vzhledem, kluci mi totiž začali psát psaníčka (směje se).“
Německá BUNDESLIGA
Kam jste se podívala se šachami poprvé do zahraničí? „Jezdili jsme na turnaje do Polska. Pamatuji si turnaj v Bydhošti, kde jsem se poprvé seznámila s postavičkami smurfs = šmoulové. Koupila jsem si polštářkovou samolepku šmouly a nalepila ji na svůj šachový deník. Domů jsem si ještě přivezla figurky Sněhurky a sedmi trpaslíků. Hned první mistrovství Evropy v rumunské Mamai bylo to nejvíc vydařené. Před každou partií zněla sálem písnička, která mě uhranula. Dokázala mě nabít zvláštní energií. Líbilo se mi vše, moře, trenéři, naše výprava. Poznala jsem šachistky, s kterými budu soupeřit dál. A to se stalo. Viděly jsme se příště v na MS v Brazílii, v Buenos Aires a známe se doposud. Uvedu jednu, Innu Gaponěnko. Hrála se mnou i jako spoluhráčka v bundeslize. Tenkrát jsme vymýšlely, jestli se má vdát do Německa nebo ne. Zůstala u rodičů v Chersonu. Nabízela jsem jí u nás bydlení, když utíkala s dvojčaty z okupovaného města, ale chtěla za sestrou do Německa.“
Válka na Ukrajině poznamenala tolik osudů, je to hrozné! Německou bundesligu hrajete dodnes? Za který tým a jak dlouho již? „Bundesligu hraji od sedmnácti let. Myslím, že jsem nejdéle hrající cizinka. Deset let jsem hrála za Drážďany, po čase se přidala velmistryně Eliška Richtrová, teď hraju za Rodewischer Schachmiezen. Mojí první československou kolegyní byla Regina Pokorná. Nyní je kapitánkou družstva.“
MARTINA V ARGENTINĚ na MS juniorek 1992 v Buenos Aires.
VZPOMÍNKY na Brazílii a Argentinu
Jak velkým zážitkem bylo pro mladou slečnu z Rychnovska hrát až v Jižní Americe? Podívat se v tehdejší době do Argentiny, nebo Brazílie se moc lidem z Čech nepoštěstilo. „Cesta po Brazílii byla s mnoha přestupy. Přiletěli jsme do Ria, pak jsme pokračovali letecky do Sao Paola a ještě jsme cestovali malým letadlem do Curitiby v oblasti Paraná. Odtud jsme cestovali čtyři hodiny autobusem. Vedoucím výpravy byl pan František Blatný. Stále nás vzdělával v portugalštině a místním zeměpisu. Byl milý a nijak na nás netlačil, ani šachově, ani jinak. Město mělo evropský nádech, náměstí, kostel, kulturní centrum, ve kterém jsme hráli. Přivítali nás hraním na tympány. Dodnes lituji toho, že jsem nejela k vodopádům Iguazú, připravovala jsem se na další partii a nechtěla jsem vypadnout z koncentrace. Hrály se dvě kategorie, do 16 a do 18 let. Umístila jsem se na pěkném pátém místě, jako první hráčka z ne postsovětských republik. Eva Repková obsadila úžasné druhé místo v kategorii do 18 let. Obdivovala jsem její skládané široké kalhoty. Na konci turnaje jí byly volné, zhubla 5 kg. A pak že šachy nejsou sport. Evička pro mě byla velký vzor ve všech směrech. Hrála na klavír, nosila krásné čelenky a uměla jazyky. Pamatovala jsem si ji z turnaje O kouzelné oříšky jako největší hvězdu turnaje.“
Jaké bylo o rok později mistrovství světa v Argentině? „Úplně jiné. Žádný vedoucí výpravy, trenér, jen já a druhý reprezentant z Ostravy, Víťa Rašík. Moc jsme se neznali a sami jsme přiletěli na letiště do Buenos Aires. Jenže ono bylo vzdálené 100 km od města. Nikdo nás nečekal, nevěděli jsme, co máme dělat. Společně s Rakušany, kteří přiletěli v obdobné sestavě, jsme nejdříve přespali jednu noc v provizorním hotelu, a další den jsme se přemístili do správného hotelu v centru Buenos Aires. Na pokoji jsem naštěstí byla s Rakušankou, ne s Víťou (směje se). Mluvila jsem s ní německy. Rakušanka mě poprvé vzala do Mc Donalds´ a naučila mě pít vanilkový milk shake. Po Buenos Aires jsem se pohybovala úplně sama, ve dne, v noci. Při šachách se nedá čekat, až jiný dohraje. To by mohlo trvat hodiny. Chodit po městě bylo jako procházení se po šachovnici. Síť ulic odpovídala čtverečkované síti. Moc se mi město líbilo. Spousta parků, pěkných historických staveb a město zvyklé na cizince. Domů jsem se ozývala z telefonní budky na mince, a to až několikátý den po příletu. Výsledky jsem zkreslovala. Prohra byla výhra. Vždyť jsem byla daleko, chtěla jsem si to užít. Alkohol jsem do dvaceti let nepila, ten nepatřil do mého sportovního nasazení. Argentině jsem po návratu vždy fandila. Ve fotbale, v tenise. Muzikál Evita jsem poslouchala na cd při trénování.“
Šlo určitě o nákladné cesty a Šachový svaz asi vše nezaplatil, oslovili vaši rodiče sponzory? „Na žádnou akci jsem sponzora nepotřebovala, jen do Argentiny. Mamka se ukázala jako šikovná manažerka. Podpořila mě Česká spořitelna, Orlická stavební společnost a mnoho jiných dalších.“
TŘETÍ nejlepší juniorka světa
30 let uplynulo od vašeho největšího úspěchu na MS v německém Duisburgu. Jak vzpomínáte na třetí místo? „Vzhledem k úspěchům naší mládežnické reprezentace, byla vždy medaile na ME nebo MS něčím, co se neurodí každý rok. Má nejbližší konkurentka Eva Repková ze Staré Ĺubovny dosáhla dokonce na druhé místo na MS do 18 let, kdy byla ještě o rok mladší. Slovenky (Eva Repková, Regina Pokorná, Zuzana Hagarová) vyhrály v roce 1999 ME družstev žen, tak byly dobré! Poděkoval jim osobně i slovenský prezident. S Reginou a Zuzkou hraji v Bundeslize. Vrátím se k sobě. Jednu partii jsem po šesti hodinách hry přerušila. Dohrávala se druhý den dopoledne. Remízovala jsem ji, ale v autobuse jsem s otevřenýma očima vymyslela vyhrávající tah Kh1. Bylo to jako ze seriálu Dámský gambit. Nemohla jsem nedočkavostí vydržet, abych vyhrávající tah předložila panu Horovi a přesvědčila se, že to tak je. Bylo to tak. Musela jsem bojovat v příštích kolech ještě víc. Mě neúspěch dřív nastartoval, teď už mě položí (směje se). V posledním kole jsem hrála teď již se špičkovou velmistryní Kovalevskaja o třetí místo. Ona mně nabídla v prohrané pozici remízu. Já věděla, že mi remíza stačí na třetí místo, měla jsem horší čas a tak jsem remízu přijala. Vyčítala jsem si to ale ještě hodně dlouho. Mohla jsem mít 7 bodů. To mi kazilo náladu radovat se ze svého úspěchu. Bohužel mě nikdo nefotil a nemám žádnou medaili. Předali mi jen průhledný plastový kvádr s číslem 3. Tento výsledek není nikde zmiňován. Asi tehdejšímu šachovému svazu opravdu nepřišel výjimečný.“
Martina očima Jaroslava HÁJKA, bývalého předsedy KM ŠSČR a šéfa slavných Zaječic
„Martinu Holoubkovou jsem poprvé viděl v Zaječicích v roce 1985, bylo jí 10 let. Martina uhrála 4 body z devíti partií, stejně jako o dva roky starší Vladimír Kořen, který hrál za Teplice. Asi náhoda (směje se). O tři roky později, v roce 1988 to však byla jízda. Trenér Rychnova Jiří Daniel přivezl již 3 družstva, to nejsilnější získalo stříbrné medaile (z 52 družstev). Martina v tom nejsilnějším uhrála 6 bodů, celkem startovala v Zaječicích 5x, naposled jako žákyně v roce 1989.
A nyní k památnému Mistrovství světa v německém Duisburgu. Peněz bylo na šachovém svazu málo a tak jsem zorganizoval výpravu auty rodičů. Výhrou byla účast trenéra ing. Vratislava Hory, který připravoval naše největší medailové naděje. Také se dvě bronzové urodily, získaly je Martina Holoubková z Rychnova nad Kněžnou v D18 a Regina Pokorná z Bratislavy v D10. Bylo i dalších 5 umístění v první desítce, to je dnes nedosažitelné. Pokud mám správné informace, tak letos nemáme na MS mládeže ani jedno umístění v první desítce. Článek je o Martině, ale musím ještě zmínit Jiřího Daniela, který pochází z nedaleké Skutče a který dlouhá léta v Rychnově nad Kněžnou vychovává nové šachisty. Martina je jeho dosavadní triumf, ale stále více se prosazuje Tomáš Mík, třeba to dotáhne také tak daleko.“
PŘÍŠTĚ: Velkou slávu si Martina Kořenová – Holoubková užila na MS v Jakartě a na olympiádě v Moskvě
NEJVĚTŠÍ ÚSPĚCHY Martiny
1987/88 – 1. místo s Rychnovem Velká cena ČSR
1990 – 1. místo ČSFR dorostenky Šaľa
1991 – 1. místo ČSFR do 16 let Brno
1991 – 1. místo ČSFR dorostenky Pardubice
ME 1991 do 16 let – Mamaia, Rumunsko – 5. místo
MS 1991 do 16 let – Guarapuava, Brazílie – 5. místo
1992 – 1. místo ČSFR dorostenky a juniorky Ostrava + 2. místo ČSFR ženy
MS 1992 do 18 let – Duisburg, Německo – 3. místo
ME 1992 družstev – Debrecen, Maďarsko – 5. místo
MS 1992 do 20 let – Buenos Aires, Argentina – 12. místo
1993 – 2. místo Otevřené mistrovství ČR a SR žen
MS 1993, Pásmový turnaj žen – Timisoara, Rumunsko – 2. místo
MS 1993, Mezipásmový turnaj žen – Jakarta, Indonésie – účast
1994 – Mezinárodní OPEN Bad Ragaz Švýcarsko 11. místo 6,5 bodu z 9, nejlepší žena, 165 hráčů
1994 – 1. místo v německé Bundeslize s Dresden SC
1994 – Olympiáda Moskva – s družstvem ČR, na 1 šachovnici – 7,5 bodu z 12
1995 – 1. místo Velmistrovský turnaj žen Weil am Rhein
1997 – 1. místo „Schachfestival“ Mezinárodní turnaj ženy Drážďany
2010 – 2. místo ČR rapid žen Znojmo
2014 – 5. místo ČR blesk Praha
