Máme pro vás pokračovaní rozhovoru se slavnou rychnovskou rodačkou Martinou KOŘENOVOU – Holoubkovou (47), která v roce 1994 dosáhla až na titul mistryně šachu, když překročila ELO 2300 bodů a získala jeden bal šachové velmistryně!

Dnes zavzpomíná na slavné MS v Jakartě, problémy s trenérem, na olympiádu v Moskvě a popovídáme si také o její rodině a manželovi, oblíbeném moderátorovi České televize Vladimírovi Kořenovi, který v televizi uvádí Zázraky přírody.

Na mistrovství světa v indonéské Jakartě vás prý neustále naháněli nejen šachisté! Jak si 18-leté děvče z Rychnovska užívalo kombinaci pohledné a chytré české šachistky? „Ještě před mým odletem do Jakarty jsem zažila velké mediální haló. Spousta článků, rozhovorů a cestou na Ruzyni návštěva v televizním pořadu Kontakt. Měla jsem na sobě černobílý úbor z obchodu Vamberecká krajka a odpovídala jsem na otázku, jak chodí pěšec (směje se). Řekla jsem, že to je úplně jednoduché, hodně jsem se styděla. Na letišti v Jakartě jsem málem nebyla vpuštěna do země. Okolo mě vojáci a já u sebe měla bílý prášek. Byl to prášek na praní! Moje praktická maminka mě vybavila. Měla jsem tam být tři týdny a kufr nebyl nafukovací. Vezla jsem i několik tlustých šachových knih a šachy. Dopadlo to dobře, trenér Evžen Gonsior byl dobře jazykově vybaven a vše vysvětlil. Dali nám přes hlavu květinový věnec a nasedli jsme do taxíku směr pětihvězdičkový hotel Sahid Jaya. Byla jsem velmi oblíbená mezi místními muži. Nemohla jsem chodit pěšky, volali na mě dělníci z mrakodrapů, chtěli se se mnou stále fotit. Po každém kole za mnou utíkali po chodbě. Já běžela udýchaná k výtahu. Došlo to tak daleko, že veřejnost dostala zákaz vstupu. Jakýsi Toni mně totiž ustavičně volal na pokoj. Když se se mnou fotil, hladil mě po zádech. Mého trenéra zájem o mě zpočátku těšil. Po čtyřech kolech jsem měla 2,5 bodu ze 4 partií, pak měl přijít volný den …“

MISTR SVĚTA v šachu Anatolij Karpov na pardubickém Trimex Openu 1993 Martině podal ruku a před MS v Jakartě ji popřál hodně štěstí a aby už tolik v posledních dnech nemyslela na šachy.

Tak to byl super vstup na MS, pokračujte. „V předvečer jsme byli pozváni do thajské restaurace a druhý den jsem měla velké bolesti hlavy a celodenní nevolnost. Volný den jsem proležela na pokoji. Myslím, že jsem se přiotrávila jídlem. V dalším průběhu turnaje už mi body skoro nenaskakovaly. Po prohraném pátém kole se navíc na mě rozzlobil trenér, nelíbila se mu moje hra. A vše dobré se otočilo ve špatné. Ta pozornost okolí mě odváděla od šachu a s trenérem jsme to nedokázali vyřešit, náš vztah to poškodilo. Turnaj jsem si však parádně užila. Našla jsem si kamarádky, tedy spíš si našly ony mě, Mona, Lisa, Susi. Provedly mě zlatými apartmány hotelu Sahid Jaya, kde byla ve stejné době, kdy se hrál turnaj, ubytována rocková kapela Scorpions. Vzaly mě na střechu hotelu, kam přistával vrtulník a po skončení turnaje mi ukázaly celou Jakartu. Byla jsem s nimi v jejich rodině, viděla jsem prostředí vysoké školy, vzaly mě na karaoke, o kterém jsem do té doby neměla tušení. Chtěly, abych zůstala ještě měsíc, že by mě vzaly na Bali. Chtěly za mnou přiletět do Prahy. Roky jsme si ještě dopisovaly. Turnaj skončil mým předposledním místem. Na závěrečný banket mě ale oblékli do indonézského kroje a usadili ke stolu s vítězkou turnaje a nejmocnějšími muži v zemi. Každý se se mnou chtěl fotit, i vítězka Ketevan Arakhamija (směje se). V průběhu večera mě pozvali na pódium a předali kabelku z hadí kůže. Mělo to nejspíš znamenat, že jsem vyhrála Miss turnaje.“

MS JAKARTA – přílet – vlevo nahoře trenér Evžen Gonsior, Martina a uprostřed Florencio Campomanes – prezident FIDE. Vpravo závěrečný ceremoniál – Martina zvolena Miss turnaje.

Dva roky ELO 2335 !

Jaké bylo vaše nejvyšší ELO, výkonnost? „Moje nejvyšší elo bylo 2335 a trvalo dva roky, než je někdo překonal. Už jsem v Čechách moc nehrála, protože jsem věděla, že doma to neumím. Stále jsem cítila velký tlak a velké očekávání. Vyhrála jsem dva velké turnaje. Na prvním ve Weil am Rhein jsem si uhrála první bal velmistryně. Druhý, mezinárodní Schachfestival v Drážďanech, se konal v době, když venku několik dní pršelo. Přišly první velké povodně a já celou svou výhru dala na povodeň. Po mém odchodu ze šachu se objevily naše doposud největší hvězdy, Jana Jacková a Kateřina Němcová. Ty dosáhly elo přes 2400.“

V roce 1993 získala titul FIDE Woman International Master, co to přesně znamená? „Znamená to mezinárodní šachová mistryně a titul je doživotní. Je na nejnižší úrovni mezinárodních titulů. Říká se, že ženská velmistryně je výkoností jako mužský mezinárodní mistr. Velmistryní jsem se stát nechtěla. Jeden velmistrovský bal jsem získala a dalšímu se vyhýbala. Bála jsem se, že pro mě nebude jiná cesta než profesionální dráha sportovce, jak to po mně chtěl můj trenér Evžen Gonsior. Za ním jsem jezdila každý týden do Hradce Králové. Tvrdil mi, že v ničem jiném nebudu tak dobrá a mám dělat to, co je obecně správné. Mluvil mi hodně do osobního života. Připravoval mě na dospělácký život. Říkal, že psychická stránka je podstatná, tak se mnou rozebíral úplně všechno. Šachy se dostávaly na druhou kolej. Evžen Gonsior před několika týdny zemřel a jeho jméno je v šachové Síni slávy ŠSČR. Měl velký respekt. A nikdo moc nechápal, proč jsem na začátku kariéry ve světovém ženském šachu raději odešla – od vrcholového sportu i od něj jako trenéra.“

ŠACHOVÁ OSOBNOST. Rychnovská rodačka Martina Holoubková dosáhla až na titul mistryně šachu, když překročila ELO 2300 bodů a získala jeden bal šachové velmistryně!

Bylo toho na vás prostě už dost. „Studovala jsem zároveň učitelství pro 1. stupeň na Vysoké škole pedagogické v Hradci Králové a po prvním ročníku jsem přestoupila od šachu, od trenéra, do nových vod do Prahy. Znamenalo to pro mě velký restart. Získala jsem dvě životní kamarádky Lucku a Hanku a na studiu jsem si připadala jako na nadstavbovém gymnáziu. Studovaly jsme výtvarné umění, dramatickou výchovu, jezdily na jazykové pobyty do Francie a Berlína. Ve škole jsme byly od rána do večera. Udělala jsem si tři státnice navíc. Lucka pracuje na ambasádách, v Berlíně, ve Vídni, teď v Mnichově. Všude jsem se za ní jela s rodinou podívat. Na vysoké škole jsem se také seznámila s manželem. Máme tedy z tohoto období společné zážitky. Když jsem jezdila do Německa na Bundesligu a už jsem s ním začínala chodit, dělala nám doprovod Jana Jacková, která u mě přespávala na kolejích ve Voršilské.“

Kritik KARPOV  –  Jeden z nejlepších šachistů všech dob Rus Anatolij Karpov (71), poslanec ruské Státní dumy patří k jedním z mála kritiků války na Ukrajině, kde má několik přátel. „Přál bych si, aby to skončilo, aby přestali umírat mírumilovní lidé. Politici a generálové rozhodují a obyčejní lidé bojují a umírají.“ Staly se tyto slova pro něho osudným? Od října 2022 totiž leží v kómatu, kdy za nevysvětlených okolností utrpěl poranění mozku! Prý měl „nešťastně upadnout“, ale mluví se o tom, že byl napaden. Smutný konec legendy.

Nejlepší na OLYMPIÁDĚ

V týmu žen jste se na šachové olympiádě 1994 v Moskvě stala nejlepší českou hráčkou! Na první šachovnici jste získala 7,5 bodu z 12 partií! Jak ji hodnotíte? „Mám na tuto akci hodně krásných zážitků a moc děkuji Ivanu Hausnerovi, že mě tenkrát do reprezentace nominoval a dal mi rovnou první desku. Jako trenér byl suprový. Bydlelo se a hrálo se v hotelu Kosmos. V Českém domě v Moskvě žil pět let se svou rodinou bratranec mého táty. Měli malé děti, tak jsem je navštěvovala a oni se chodili dívat na mě. Teta mi darovala pravý ruský kožich. Přivezla jsem si ho domů, ale v Čechách jsem ho nosila výjimečně. Za to v Moskvě mi hodně posloužil. V družstvu se mnou hrála jedna ze dvou mých nejbližších českých šachistek, Jana Hájková Mašková. Druhá je Eliška Richtrová. Byly jsme spolu na pokoji a četla mi Pravidla moštárny od J. Irvinga. Co mi nepřečetla nahlas, to mi vyprávěla. Můj první silný literární zážitek. Film se mi nezdál tak skvělý jako kniha. Zvláštní věc jsem zažila ve výtahu. Jel se mnou jednou Garri Kasparov zahalený v šátku, aby ho nikdo nepoznal! Měl v té době už zakázaný vstup do hotelu a nemohl hrát za Rusko. Po šachové stránce se mi velmi dařilo až na poslední kolo. Měla jsem s Francouzskou dva pěšce víc a uhrála jsem jenom remízu. Mohly jsme dělit desáté místo. Bohužel jsem probděla z nervozity před poslední nejdůležitější partií celou noc. Chodila jsem po chodbách, dělala hvězdy a nic. Hlava byla stále aktivní. Po návratu z Moskvy jsem z vyčerpání onemocněla a skončila na antibiotikách.“

V KOŽICHU OD TETY na olympiádě v Moskvě 1994.

MANŽEL Vladimír Kořen

Vy jste šťastně vdaná za moderátora České televize Vladimíra Kořena, kde jste se poznali? „Na studiích jsem byla velmi aktivní. Ve škole i po škole. Na kolejích ve Voršilské ulici jsem organizovala šachový kroužek pro studenty. Chodilo jich každý týden tak dvacet. Jednou přišel na simultánku on. Podepsal se v návštěvní knize Láďa Kořen. Přinesl červené víno a nalil mi. Pak došlo k tomu, že vylil sklenici s vínem na šachovnici a já jsem tu partii prohrála. Chtěla jsem odplatu, on rád přišel hrát podruhé. To už jsem vyhrála. Sázka byla o Jacka Danielse. Ani mi to pití nechutnalo, ale bylo drahé, měl se čím vytáhnout (směje se). Na další kroužek už nikdo nepřišel. Byla jsem z toho smutná. Poznali jsme se, když jsme oba končili studia. On žurnalistiku. Po studiích jsme spolu začali bydlet v Řepíně na Kokořínsku, kde jsem dostala místo s velkým učitelským bytem. Další rok jsme už v kostele hned naproti škole měli svatbu.“

Můžeme vědět, čím si vás získal? „Smál se, nebyla s ním nuda. Byl pozorný, miloval přírodu a psal básně.“

Vy pocházíte z velké rodiny, tatínek i maminka měli hodně sourozenců, byla svatba veliká? „Já pocházím z velké rodiny, on ne, tak jsme to chtěli vyvážit a na svatbě v Řepíně bylo tak třicet lidí. Na svatební hostině jsme hostům prozradili náš plán, že chceme mít tři děti! Všechny děti byly plánované, až na toho posledního čtvrtého (směje se). Také jsem nikdy nechtěla jméno Vladimír, i kdyby byli tři kluci. Manžel si to možná představoval jinak než já a tajil mi to (směje se).“

ČTYŘI děti

Takže máte velkou rodinu i vy sama, kolik let je vašim dětem a jak se jmenují? „Nejstarší Magdaléně je 21 a studuje jako manžel na Fakultě sociálních věd UK politologii a současně teritoriální studia. Osmnáctiletá Karolína inklinuje od malička k výtvarnému umění. Studuje módní design. Čtrnáctiletý Václav se připravuje na střední školu. Vládíkovi je rok a půl. Jméno Vladimír po tatínkovi je velká záhada. Vždy jsem se tomu jménu vyhýbala. Kdyby válka na Ukrajině začala před jeho narozením, asi by to Vladimír nebyl. Jsem však ráda, že manžel má pokračovatele.“

RODINA Martiny Kořenové. Maminka v objetí Karolíny, Magdalény, manžela Vladimíra a Vaška se těší na další přírůstek do rodiny.

Hrají také šachy? „Kája je vedoucí na šachovém táboře Palučinské šachové školy, ale šachy už jinak nehraje. Vašek hrál od čtyř let, ale po soutěžích jsme s ním moc nejezdili. Hroutil se ŠO Figurka, nebyla správná šachová nálada. S Kájou jezdil každý rok na šachový tábor PŠŠ, to bylo vše. Šachy začal hrát znovu až tento rok, jezdí i na šachové tréninky, má to asi jiný důvod než sportovní, společenský.“

Jak starší děti přijaly nejmladšího bratříčka? „Nejdřív byli vůbec tou myšlenkou hodně zaskočeni. Po narození Vládíčka převládá doma nekončící nadšení. Šeptám mu každý den do ucha, že je naše štěstíčko, zlatíčko, srdíčko, sluníčko.“

Vy umíte také krásně paličkovat, což jste se naučila kde jinde než v krajkářské škole ve Vamberku. Kdo se vám věnoval? „V Rychnově jsem žila s rodiči na sídlišti Na Trávníku. Po 25 letech se přestěhovali do Vamberka. Když mi bylo kvůli Figurce nejhůř, učila jsem se jedno léto paličkovat. Chodila jsem skoro denně do obchodu Martina, obdivovala umělecké sbírky v Muzeu krajky, kupovala stále nějaké vybavení a učila se paličkovat. Nejvíc mi pomáhala Šárka L. Její táta se jmenuje stejně jako můj táta, ale příbuzní nejsme (směje se). Opravdu mně paličkování zahnalo nejhorší splíny. Chodila jsem ještě na kurz do Prahy i při práci ve škole, kdy nebylo času nazbyt. Miluju ťukání dřevěných paliček o sebe a obdivuji každého, kdo toto řemeslo ovládá. Já se stále cítím jako začátečník.“

ZAJÍMAVOST  –  Na podzim 2015 se Martině naskytla příležitost být hlavním poradcem na šachy při natáčení seriálu OUTLANDER – CIZINKA s produkcí HBO. Natáčelo se v knihovně Strahovského kláštera a v seriálu to představovalo pařížské interiéry. Několik dnů od rána do večera stavěla na přání scénáristy šachové pozice pro herce. Martina patřila mezi nejdůležitější osoby, chodila na nejlepší catering a bavili se s ní všichni herci a český i americký režisér.

HLAVNÍ PORADCE na šachy při natáčení seriálu Outlander – Cizinka s produkcí HBO.

Na jedné z anket Nejlepší sportovci Rychnovska se za vámi umístil Roman Šebrle, váš spolužák z gymnázia, zůstali jste v kontaktu? „Já byla druhá za skibobistkou Irenou Francovou, on pátý. Chodili jsme na gymnázium do stejného ročníku. Říkal mi jednou ve vlaku, když už jsem jezdila na studia do Prahy, že je na pokoji s jedním šachistou (Honzou Votavou), který byl se mnou i například v Duisburgu, takže jsme byli určitým způsobem propojení. Ve dvaceti jsem se sportovní kariérou skončila a on ve dvaceti vyjel do oblak. V Rychnově jsem ho pak ještě viděla na diskotéce, působil jako normální kluk. Několikrát jsme se viděli i na vyhlášení cen TýTý.“

Jaké máte další plány do budoucna?

„Žiji přítomností, nedívám se do budoucna. Přes mlhu není vidět. Po konci šachové kariéry se mi povedl velký restart. Našla jsem smysl života v pedagogické dráze. Podařilo se mi vymyslet šachovou metodiku pro děti. Z evropských projektů jsme vytěžili maximum. Šlo jen o to zvládnout normální život, podnikání a výběr partnerů. Dopad na zem byl tvrdý. Došlo ke krachu. (Figurková školička je v insolvenci – pozn. redakce).“

ZÁZRAKY PŘÍRODY. Zábavnou show uvádí s Marošem Kramárem manžel Martiny Vladimír Kořen v České televizi. MARTINA očima Jany Drejslové (místostarostky RK) 

„Martinu jsem učila na gymnáziu matematiku celé čtyři roky. Kromě toho, že byla Martina výborná studentka matematiky, byla jsem s touto třídou i na výletech v červnu. Bylo to fajn a panovala mezi námi důvěra a přátelství. Mám radost kam se jejich životní a pracovní cesty dostaly. Ráda na ně vzpomínám a pokud mají sraz, vždy je ráda vidím. Při posledním setkání s Martinou jsem měla radost z toho, že zůstala vstřícná a kamarádská jako před lety na gymnáziu.“

Co byste ráda řekla závěrem? „Když se člověk potká s podvodníkem a netuší to, nemůže vždy ovlivnit spád věcí. Mám někdy štěstí, někdy smůlu na zvláštní okamžiky. Za štěstí považuji, že jsem potkala pana profesora Petra Piťhu. Pobýval v jedné chaloupce u babičky na Skalce a psal knihy. On mě navedl na učitelské povolání. Do té doby jsem neuvažovala o ničem jiném než o právech. Po dvaceti letech jsem ho potkala na Vyšehradě. Procházela jsem se u hrobu Milady Horákové a čekala na soudní rozhodnutí. Dodal mi optimismus, soud jsem vyhrála. Když řeším soudy, cítím úzkost a nejde mi hrát šachy moc úspěšně. Něco ve mně proti mně bojuje, nechce, abych vyhrála i šachy i soudy. Tento stav trvá od roku 2014. Když jsem se v létě roku 2019 opět necítila dobře, natírala jsem soustavně tři dny balkón. Tak se mi vyčistila hlava, že jsem přijela na šachový tábor Palučinské šachové školy a skončila v Memoriálu Petra Macha druhá. Hraji tento turnaj na památku skvělého rychnovského Petra Macha, který zemřel tragicky ve svých osmnácti letech při autonehodě. (O tom zase ale až jindy – pozn. redakce).“

POSLEDNÍ VELKÁ AKCE Martiny – ME 2015 v Gruzii

Co lze také zažít s šachy? Třeba Mistrovství Evropy v Gruzii. Místo klidu na šachy všude bagry … Neuvěřitelné, když jde o akci typu ME! Martina se s Martinou Pallovou Folkovou tohoto mistrovství zúčastnily, hrálo se v hotelovém komplexu v Chakvi poblíž Batumi a jejich klidné představy byly zdaleka vzdálené skutečnosti. Martina Kořenová vzpomíná:

„Na místě pracovaly bagry, nákladní auta a jiné stroje. Přestavba venkovního prostoru započala naším příjezdem. Nespokojenost hráček se podle mě podepsala na jedné šachové aféře. V polovině turnaje byla na špici rumunská hráčka Michaela Sandu a po volném dni se měla utkat

s budoucí vítězkou turnaje Ukrajinkou Natalií Zhukovou. Ve volný den však ukrajinská hráčka obešla jiné ukrajinské a ruské hráčky, aby se podepsaly na petici s žádostí o posun online přenosu partií rumunské hráčky. Podezíraly ji, že si nechává při partii na dálku radit. A my se zatím s Martinou a Michaelou procházely po Batumi a užívaly si ten jediný příjemný den. Když jsme se vrátily do hotelu, před recepcí stála tabule a na ní podepsaná petice. Konec nadějím na povedený turnaj. Michaela všechna zbylá kola prohrála a já také. Jí však stačilo půl bodu, aby postoupila do světového poháru, mě už výsledek nezajímal. Chodila jak tělo bez duše, s nikým se nebavila, všem se vyhýbala. Na závěrečnou ceremonii nepřišla. Když organizátoři předávali pohár vítězce turnaje N. Zhukové a vše natáčela televize, předstoupila jsem a začala jsem tleskat Sandu, Sandu. Pak jsem zmizela do pokoje a byla jsem ráda, že jsem z Gruzie ve zdraví odjela. Zhuková dostala po turnaji tříměsíční ban. Získala si ale opět mé sympatie. Jako radní v ukrajinském městě Oděsa brání ruským útokům. Kdyby se tak ty spory řešily jen na šachovnici.“